Zemědělství v Evropě i v České republice má docela slušnou spoustu problémů. Každá země se trochu liší, ale spojujícím prvek je rychlá změna přírodních podmínek pro zemědělské hospodaření vlivem klimatické krize, zhoršení ekonomické situace podniků a naprosté přebujení administrativy a znepřehlednění celého systému dotačních podpor v absurdní byrokracii.
Problémem pro celou Evropu jsou snížené výkupní ceny komodit, například pšenice a dalších obilovin, kdy cena klesla od roku 2022 z tehdejších a zároveň výjimečných až 9 000,- Kč/tuna na současných přibližně 3 500,- Kč/tuna. U mnoha dalších komodit je to podobné a další se drží již mnoho let na setrvalé ceně. Dotační podpora je u některých položek stejná, u některých se snížila, jen v roce 2022 se v ČR podařilo v rámci redistributivních plateb dostat správně část základních dotací k menším farmám.
Příjmy se celkové snížily, a naopak se zvýšily výrazným způsobem náklady na provoz farem. Výrazně zdražila nafta, energie, mzdové náklady, hnojiva, náhradní díly na stroje, nové stroje, opravárenské servisy, veterinární poplatky za služby, veterinární léky, opravy nemovitostí na statcích, vyšší daně z nemovitostí, horší podmínky pro práci na dohodu a mnoho dalšího.
To je však stejné jako v jiných oborech podnikání, dnes nemá na růžích ustláno nikdo vlivem hospodářské krize vyvolané celosvětovou covidovou pandemií, ochlazením světového hospodářství a vojenských konfliktů, především rozsáhlé války na Ukrajině v naší blízkosti.
My ale navíc od jiných oborů dostáváme platby z veřejných zdrojů vytvořených z peněz daňových poplatníků, a to ne převážně na produkci, ale za služby, které provádíme v krajině. Jen ten dotační systém se stal nepřehledným a složitým, že v mnoha ohledech mu nerozumí ani úředníci státu, navzájem se jednotlivá nařízení kříží a zemědělcům znesnadňuje práci a způsobuje další vicenáklady a stres. Vrcholem bylo loňské navýšení kontrol a spuštění nefunkčního satelitního monitoringu obhospodařování zemědělských ploch, který v mnoha zemích EU, zasíláním chybných hlášení způsobil chaos a nervozitu mezi zemědělci. Přebujelá byrokratická mašinérie je také překážkou pro vznik a zvýšení počtu menších, lokálních producentů regionálních potravin.
Protesty v konkrétních zemích EU mají také ještě své specifické důvody. V Německu je to například zrušení takzvané zelené nafty, kdy zemědělci dostávají na zemědělskou prvovýrobu vratku části spotřební daně. Ve Francii je tím důvodem připravovaná smlouva o volném obchodu se zemědělskými komoditami EU s jihoamerickými státy Mercosur. V Polsku mají nejblíže k Ukrajině takže zažívají asi největší tlak levnější konkurence, ale například cena obilovin není určitě určována Ukrajinou, ale mnoha jinými faktory, například zvyšujícím se vývozem obilí z Ruské federace do oblastí, kam vyváží i Evropa. Zajímavé je, že jsem neslyšel o žádných problémech a bouřích zemědělců v Rakousku, v zemi jejíž zemědělství považuji za velmi kvalitní, funkční a pro mne inspirativní.
No, a co k tomu nešťastnému Green Dealu, po jehož zrušení mnozí volají? Zrušit jej samozřejmě můžeme, ale tím nezmizí dnes již společnost existenčně ohrožující problémy v životním prostředí. Nezmizí stále rychleji postupující klimatická změna se stále a setrvale se zvyšujícími teplotami, častými obdobími sucha, povodněmi, neúrodami, vodní i větrnou erozí, degradací půd a biodiverzitou na zemědělských plochách blížící se k nule. Nic z toho nezmizí a stejně dřív nebo později budeme muset opatření k adaptaci krajiny udělat. Jen to bude obtížnější, draží a v mnoha ohledech již možná nemožné. Nerozumím tomu, proč je problém mít v celospolečenském zájmu v krajině menší půdní bloky, krajinné prvky nebo neprodukční plochy v podobě úhorů do velikosti 10% celkové výměry hospodářských ploch, když v současné době nevíme kam s obilím a za neprodukční plochy každý zemědělec dostane kompenzaci z veřejných prostředků.
Proč nejedu zítra protestovat traktorem do Prahy? Protože mi přijde naprosto nemístné a nepřijatelné brát si za rukojmí svých názorů 1,5 milionu obyvatel hlavního města a blokovat jejich životy i třeba několik dní, jak je prezentováno agrobaronem Jandejskem a spol. Jsem přesvědčen, že většina lidí v traktorech jedoucích na Prahu budou zaměstnanci větších zemědělských podniků. Sedlák z klasické rodinné farmy by protestoval proti svým zájmům.
A jak zlepšit situaci v českém zemědělství a na českém venkově?
Zásadní je odbourat hydru byrokracie, maximálně zjednodušit celý zemědělský legislativní a dotační systém. Ponechat redistributivní platby v současné podobě, udělat pobídky malým a začínajícím zemědělcům, zjednodušit pro ně přístup k půdě, zastropovat dotace od například 2000 hektarů výše, aby se alespoň zčásti ztratila ekonomická motivace pro velké investory.
A samozřejmě nerezignovat na adaptaci zemědělské krajiny na klimatickou změnu, protože zemědělství a lesnictví jsou mezi těmi velmi ohroženými obory. Lesníci už to se smrkem pomalu chápou a začali ve velké míře sázet listnaté dřeviny, což bylo ještě před deseti lety skoro nemyslitelné.
Autor je soukromý zemědělec
