Barcelona je místo, kde se historie a inovace potkávají. Jedním z příkladů je Recinte Modernista de Sant Pau, historický nemocniční areál Svatého Pavla, který patří mezi nejvýznamnější stavby katalánského modernismu a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO jako výjimečný příklad modernistické architektury a inovativního pojetí staveb pro kulturu i medicínu.
Památka UNESCO, která nevypadá jako technický projekt
Na první pohled Sant Pau zaujme mozaikami, vitrážemi, keramickými obklady a pavilony zasazenými do zahrad. Pod povrchem se ale skrývá jeden z nejzajímavějších evropských příkladů využití mělké geotermální energie v historické památce. Bomba de calor je španělský název pro tepelná čerpadla, která umožňují získávat teplo z okolního prostředí.
Když se nemocnice přesunula z historického areálu do nových budov, Sant Pau se začal proměňovat v kulturní, výzkumné a společenské centrum. Nešlo jen o opravu fasád. Cílem bylo obnovit hodnotnou architekturu a zároveň vytvořit moderní, energeticky efektivní provoz. Podle oficiálního blogu Sant Pau patřily udržitelnost a energetická účinnost mezi základní kritéria pro návrh rekonstrukce areálu. Právě proto byla pro vytápění a chlazení budov zvolena geotermální energie.
To je samo o sobě pozoruhodné. U historických budov se často argumentuje tím, že energetická modernizace je příliš složitá, drahá nebo technicky nevhodná. Sant Pau ukazuje opak: citlivě navržená technologie může památku nejen chránit, ale také jí dát nový život.
Pod zemí pracuje 357 vrtů a systém o výkonu 3 670 kW
Geotermální systém v Sant Pau využívá teplotní stabilitu podloží. Pod zemí je instalován labyrint tepelných výměníků ve vrtech a vodorovných propojeních. Tímto labyrintem proudí voda obohacená glykolem a celý systém je napojen na geotermální tepelná čerpadla, která vyhřívají budovy v zimě a chladí v létě. Celý systém se skládá z 357 vrtů o hloubce 120 metrů a geotermálních tepelných čerpadel o výkonech dosahujících 3 670 kW.
Výkres umístění historických budov, vyznačených hnědě, geotermálních sond, vyznačených červenými body, a podzemních technických místností, vyznačených modře. Zdroj: Katalánský energetický institut, Institut Català d’Energia.
Hlavní výhodou této technologie je, že je celá ukrytá pod zemí, včetně technických místností. Díky tomu nenarušuje vzhled pavilonů, střech ani historických fasád, což je u památky UNESCO zásadní.
Vytápění a chlazení se v budovách šíří pomocí sálavých ploch, zejména podlahového systému. Voda proudící uvnitř těchto ploch předává nebo odebírá teplo a zajišťuje rovnoměrný komfort v interiéru. Takové řešení je vhodné právě pro historické objekty, kde není žádoucí instalovat viditelné radiátory, velké klimatizační jednotky nebo jiné výrazné technické prvky.
Podle španělského Institutu pro diverzifikaci a úspory energie má systém tepelnou potřebu pro vytápění a chlazení přibližně 4 244 MWh ročně. Jeho uvedení do provozu znamená úsporu kolem 4 200 MWh ročně a zamezení emisím přibližně 486 tun CO₂ ročně, což z něj činí jeden z největších evropských geotermálních projektů pro klimatizaci budov.
Na celém světě jsou tisíce měst s chráněnými historickými budovami, které je nutné provozovat v době drahé energie a klimatických cílů. Tento areál ukazuje, že památková péče a energetická transformace nemusí stát proti sobě. Naopak. Pokud je technologie navržena vhodně, může prodloužit život historické stavby, snížit provozní náklady a zároveň zachovat její architektonickou hodnotu. Geotermální energie se tím stává klíčovým technickým řešením pro záchranu historických center měst.
