Nedávná sopečná aktivita na Islandu byla důsledkem podzemních změn, které se začaly dít po staletích klidu. Kromě Evropy se dějí i v Asii, kde vědci rovněž zaznamenali nevídaný pohyb tektonických desek. Jakým způsobem ovlivní život na povrchu planety, se snaží nyní zjistit.
Pod zemí se probouzí dlouho spící síly. Erupce sopky, jejíž láva pohltila domy v islandském rybářském přístavu Grindavik, podle vědců potvrdila, že je po osmi stech letech znovu aktivní zlomová zóna vedoucí pod severským ostrovem.
Poslední erupce byla totiž na poloostrově Reykjanes již pátou za méně než tři roky. „Po stoletích relativní přestávky a úplného zastavení povrchové aktivity jsme vstoupili do nové epizody oddělování tektonických desek, která může trvat několik let, možná i desetiletí,“ sdělil agentuře AFP vulkanolog Patrick Allard z Institutu planetární fyziky v Paříži.
Podle francouzského vědce se bez varování může začít chrlit na povrch magma a podle Allarda je sama existence města Grindavík, které stojí na lávových proudech, v ohrožení. „Je velmi blízko povrchu a připravené k erupci,“ upozornil. Pomoci tomu podle něj může i tenká zemská kůra v blízkosti zlomové zóny nacházející se pod ostrovem. Island se totiž rozkládá na středoatlantském hřbetu, což je podmořské „pohoří“ na dně oceánu oddělující euroasijskou a severoamerickou tektonickou desku.
Další odborníci ale pro server ScienceAlert uvedli, že umístění křehké zlomové zóny bude vždy představovat problém. Zejména je hrozbou pro geotermální elektrárnu Svartsengi, která zásobuje elektřinou a vodou 30 000 obyvatel poloostrova.
Změny pod Himalájem
K pohybu tektonických desek dochází i pod Himalájem. Nedávný výzkum prokázal, že se indická část posouvá pod euroasijskou desku, přičemž se hustý spodní díl odlupuje od horního. Vědci rovněž nalezli důkazy o vertikálním zlomu neboli trhlině. „Nevěděli jsme, že se kontinenty mohou chovat tímto způsobem,“ napsal ve studii zveřejněné v časopise Science geodynamik Douwe van Hinsbergen z Utrechtské univerzity.
Vědci již dlouho předpokládají, že by se tektonické desky mohly takto rozpojovat. Při stlačení a zhuštění by se deska mohla rozštěpit podél slabého rozhraní mezi vrstvami. Experti tento proces ale většinou studovali v nitru tlustých kontinentálních desek a simulovali v počítačových modelech. „Nyní jsme jej poprvé zachytili při činu,“ sdělil van Hinsbergen.
Aktivita se projevuje zemětřesnými vlnami pod Tibetem a stoupajícími plyny k povrchu. Odborníci jsou přesvědčení, že studiem těchto změn mohou lépe pochopit vznik mohutného pohoří a možná i nebezpečí zemětřesení v této oblasti. Přímá souvislost s přírodní katastrofou však zůstává nejistá.
Geolog Fabio Capitanio upozornil, že ohledně probíhajícího procesu rovněž zůstává spousta nejasností a data jsou omezená. „Jedná se ale o důležitý krok k pochopení, jak vznikla naše moderní krajina,“ uvedl pro časopis Science. Přitom změnám lidé nečelí jenom kvůli nevídanému pohybu tektonických desek, ale též v důsledku oteplování.
