Pláže kolem Sarandë mají silnou konkurenci ve vnitrozemí. U vesnice Muzinë vystupuje z podzemí voda tak výrazně modrá, že její nejtmavší část připomíná otvor v krajině. Termální prameny Syri i Kaltër nabízí pohled do hlubin, z nichž se rodí jeden z vodních toků jižní Albánie. A přestože působí jako odlehlé lesní zákoutí, o jeho existenci už turisté dobře vědí.
Na mapě jižní Albánie se vyplatí sledovat také cestu od pobřeží směrem ke Gjirokastëru. Právě v tomto prostoru leží Modré oko, krasový pramen, jehož albánský název Syri i Kaltër popisuje to nejvýraznější: sytě modrý střed obklopený světlejší vodou.
Pozornost přitahuje především přechod barev. Při okrajích lze pozorovat detaily pod hladinou, směrem k vývěru se však pohled ztrácí v tmavé modři. Nad vodou se sklánějí stromy a jejich odrazy doplňují odstíny, které se mění s úhlem pohledu a světlem. Pro fotografii je to působivá scéna. Její skutečnou podstatou je ale pohyb vody z podzemí na povrch.
Pod hladinou pokračuje jiný svět
Albánská národní turistická agentura uvádí, že voda vystupuje z hloubky přes 45 metrů. Tento údaj ovšem není totéž jako přesné změření celého podzemního systému. Návštěvník u hladiny vidí pouze jeho vyústění.
Označení krasový pramen napovídá, jak takové místo vzniká. Voda proniká do rozpustných hornin, postupně rozšiřuje pukliny a hledá si podzemní cesty. Tam, kde jí geologické podmínky umožní návrat na povrch, vzniká vývěr. U Modrého oka tento proces získává mimořádně nápadnou podobu.
Pramen zároveň patří k vodním zdrojům řeky Bistricë. Ta je podle albánské turistické agentury dlouhá přibližně 25 kilometrů a má význam i pro zemědělství v okolní krajině. Modré oko tak není izolovaná přírodní dekorace: jeho voda pokračuje dál a podílí se na fungování celého území.
Představa zcela opuštěného místa by ovšem byla zavádějící. Oficiální turistické informace řadí pramen mezi nejnavštěvovanější přírodní atrakce jižní Albánie, zvláště v létě. Při plánování proto počítejte s dalšími výletníky. Chráněné okolí vybízí k procházce a pozorování; do hlavního vývěru nevstupujte.
Od podzemní vody ke kamennému městu
Modré oko může být zastávkou na cestě, která ukáže několik velmi odlišných podob Albánie. Od přímořské Sarandë lze pokračovat do vnitrozemí ke Gjirokastëru, jehož historické centrum chrání UNESCO.
Zatímco u pramene určuje podobu místa voda a vegetace, v Gjirokastëru zaujmou pevnost, bazar a mohutné obytné domy. UNESCO vyzdvihuje především zdejší architekturu osmanského období, včetně pozoruhodných domů rozvíjených od 17. století. Na prohlídku města se proto vyplatí vyhradit samostatný čas.
Další výlet z pobřeží může vést do Butrintu. Archeologický areál uchovává stopy řeckého osídlení, římského města i pozdějších období. Na seznam světového dědictví byl zapsán v roce 1992. Procházka mezi jeho památkami přidává k přírodnímu zážitku u Modrého oka pohled na dějiny regionu.
Právě vzdálenost od plážového programu dává návštěvě pramene smysl. Stačí část pobytu věnovat vnitrozemí a jižní Albánie získá další rozměr: podzemní vodní cesty, úrodná údolí a města, jejichž příběh začal dávno před příchodem prvních dovolenkářů.
