V hlavním městě Islandu se vrtá mezi domy. Společnost Veitur oznámila, že nový vrt v oblasti Laugardalur dosáhl přibližně 300 metrů a může pokračovat až do hloubky kolem půldruhého kilometru. Horká voda má posílit vytápění rostoucího města právě v době, kdy ji domácnosti potřebují nejvíc.
Zpráva provozovatele z 3. listopadu se týká prací u ulice Engjateigur. Slavnostně začaly 15. října. Do již využívané geotermální oblasti Laugarnes mají přibýt další vrty, aby teplárenská síť zvládala rostoucí poptávku.
Zdejší podzemí už obyvatele zásobuje prostřednictvím devíti vrtů. Podle Veitur pokrývá v zimě přibližně 30 procent potřeby horké vody v části Reykjavíku západně od řek Elliðaár. Nová kampaň proto rozšiřuje zdroj, který má ve městě dlouhou provozní historii.
Čtyři vrty z jednoho místa
Projektový plán zahrnuje čtyři vrty u Engjateiguru a jeden u Bolholtu. U prvního místa se počítá s pracemi do jara 2027. Listopadová zpráva uvádí zahájení vrtání u Bolholtu až počátkem příštího roku, tedy později než původní harmonogram.
Pod městem se má vrtat i šikmo. Technický přehled Veitur u Engjateiguru uvádí jeden přímý a tři šikmé vrty s úhlem 20 stupňů. Plánovaná hloubka se zde pohybuje mezi 1 200 a 1 500 metry. U Bolholtu je navržen přímý vrt do 800 až 1 200 metrů. Polohu vybrali odborníci provozovatele společně s islandským geologickým institutem ÍSOR.
Při práci se do otvoru přivádí voda, která chladí nástroj a vynáší úlomky horniny. Hrubší materiál se na povrchu oddělí a voda prochází čištěním. Po dokončení se každý vrt vyčistí a otestuje. K síti mají být později připojeny ty, které poskytnou dostatečné množství využitelné horké vody.
V létě dostává podzemí přestávku
Reykjavík kombinuje několik zdrojů podle ročního období. Veitur uvádí, že v létě nechává nízkoteplotní geotermální oblasti odpočívat. Potřebnou horkou vodu tehdy dokážou dodat provozy Hellisheiði a Nesjavellir. S příchodem zimy význam místních polí znovu roste.
Právě tento režim vysvětluje, proč se vrtá i ve městě, které už geotermální teplo dlouho využívá. S novými domy přibývá odběratelů a během chladných dnů se jejich potřeby sejdou. Dodatečné vrty mají vytvořit větší rezervu v zásobování.
Staveniště zároveň musí fungovat v husté zástavbě. Provozovatel slibuje omezení hluku a používá elektricky poháněnou vrtnou techniku. Při zkoušce vrtu se může nad oploceným areálem objevit výrazný oblak páry. Obyvatelé mají dostat upozornění předem, aby věděli, že jde o součást testování.
Historie zdejšího vytápění začala už v roce 1928, kdy voda z prvního využívaného vrtu putovala z Þvottalaugar směrem ke Skólavörðuholtu. Téměř o století později město řeší stejnou praktickou potřebu v mnohem větším měřítku. Výsledek nové kampaně určí průtok a teplota vody naměřené v dokončených vrtech.
