Jedenáct rentgenových fotonů. Tolik jich v květnu 2005 zachytila observatoř Swift z místa, kde krátce předtím vyšlehl gama záblesk. Astronomům to poprvé stačilo k pozorování rentgenového dosvitu tak krátkého záblesku. Družice pak sloužila ještě dvě desetiletí. Ve středu 4. listopadu její let skončil nad severní Sumatrou.
Americké vesmírné síly zaznamenaly její vstup do zemské atmosféry ve 13.39 českého času. NASA potvrdila návrat observatoře necelé tři týdny před 22. výročím startu. Na oběžnou dráhu přitom Swift v listopadu 2004 odstartovala s úkolem na pouhé dva roky.
Dalekohled, který si sám vybral, kam se podívat
Když někde na obloze vzplane gama záblesk, astronomům běží čas. První záblesk může pominout dřív, než se velký dalekohled stačí otočit. Na stejném místě ale někdy po výbuchu zůstane slabší záření, které postupně vyhasíná. Právě tenhle dosvit může prozradit, odkud k nám světlo přiletělo.
Swift dokázala první část práce udělat sama. Širokoúhlý přístroj zaznamenal gama záření a určil směr. Družice předala polohu dalším observatořím a otočila se tak, aby na stejné místo zamířily i její rentgenový a ultrafialový dalekohled. Obvykle jí to trvalo asi minutu.
Dne 9. května 2005 přišel záblesk dlouhý jen tři setiny sekundy. Rentgenový dalekohled přesto stačil zachytit oněch jedenáct fotonů a výrazně zpřesnit polohu zdroje. V jeho blízkosti našli astronomové velkou galaxii, ve které už prakticky nevznikaly hvězdy. Jak tým popsal v časopise Nature, takové prostředí odpovídalo představě, že krátký záblesk může vzniknout při splynutí dvou kompaktních objektů, například neutronových hvězd.
Jak družici dohnala zemská atmosféra
I ve výšce několika set kilometrů naráží družice do částic plynů, které ji pozvolna brzdí. Zvýšená sluneční aktivita horní atmosféru zahřála, ta se rozpínala a odpor vzrostl. Pokus vyslat ke Swift servisní družici, která by ji vynesla na vyšší dráhu, skončil v srpnu bez zvýšení její výšky. Dne 20. října klesla Swift na 275 kilometrů a přestala zvládat přesné zaměření dalekohledů. Tým poté ukončil její provoz.
Za téměř 22 let Swift pozorovala přes dva tisíce gama záblesků. V jejím veřejném archivu zůstalo i více než půldruhého milionu snímků z ultrafialového a optického dalekohledu. Když se tedy někde na nebi objeví nový zdroj záření, astronomové se pořád mohou podívat, co na stejném místě viděla Swift před lety.
