Ministerstvo životního prostředí připravuje koncepci využití geotermální energie v Česku. Chce ji zahrnout do chystané Státní energetické koncepce, kdy pro vytápění plánuje využít ve velkém obnovitelnou energii získávanou z půdy pomocí vrtů. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) v exkluzivním rozhovoru pro portál Geotermie.cz rovněž upozorňuje, že budoucnost Česka je v plynu, který má nahradit uhlí. Současně podotýká, že podle informací vlády stále platí nezávislost Česka na zemním plynu z Ruska; podle Českého statistického úřadu ale prý v letošním lednu podíl ruského plynu na importu do Česka činil 62 procent.
Pane ministře, čím doma topíte?
Zemním plynem.
A čím topíte na ministerstvu?
Centrálním zásobováním tepla – stejně jako více než půlka Prahy.
V Polsku, v Německu, ale i v mnoha dalších zemích je jednou z priorit využití geotermální geotermie, vrtá se jak o život nejenom za účelem vytápění průmyslových aglomerací, ale celých obytných čtvrtí a měst. Nezaspalo Česko?
Rozhodně ano. Co se týká mělké geotermie (vrty do 400 metrů hloubky, pozn. red.) ohledně vytápění, máme srovnatelné podmínky s jinými státy (prokázalo to mapování České geologické služby, pozn. red.). Mám pro vás nyní novinku, pro váš portál: na ministerstvu životního prostředí píšeme strategii využití geotermální energie. Chceme, aby ji v tomto pololetí schválila vláda.
Týká se to hluboké, anebo mělké geotermie?
Obou, samozřejmě mapy geotermálního potenciálu do 400 metrů, do tisíce metrů, do pěti kilometrů máme k dispozici. Intenzivně jednáme s teplárenským sdružením. Největší potenciál vidíme u náhrady lokálních zdrojů do pěti megawatt výkonu, a to v rámci mělké geotermie u soustav centrálního zásobování teplem; musí se vrtat poblíž rozvodů a pragmaticky. Ve strategii geotermální energie chceme tedy řešit centrální zásobování teplem, jelikož řešení vytápění rodinných domů pomocí geotermie už tu je, i když nejlevější varianta není zemní tepelné čerpadlo (napojené na vrt přes primární okruh, pozn. red.), ale čerpadlo vzduch vzduch.
Nejlevnější ano, ale každá ušetřená kilowatthodina se jistě počítá, když řešíme současně výrobu elektřiny. Vzduchová tepelná čerpadla mají velké zatížení, v porovnání s geotermií, tedy geotermálními čerpadly, jsou mnohem náročnější – o třicet procent. A stát na to přispívá…
My přispíváme na všechny technologie, i na zemní tepelná čerpadla v rámci geotermie – dotaci ve výši až 140 000 Kč dáváme na tepelná čerpadla typu země-voda, který jsou určená pro vytápění a přípravu teplé vody. Je to logické. Vedeme jednání se všemi svazy a snažíme se najít optimální poměr. Finanční prostředky nejsou nevyčerpatelné.
Přeci jenom, není cesta do budoucna podpora geotermální systémů, které ušetří elektrickou energii?
Primárně potřebujeme vyřešit přechod od uhlí… A jestliže tu máme velké centrální zásobování teplem na uhlí… Jinak aktuálně jsem posílal připomínky k připravované Státní energetické koncepci, a právě geotermie nebyla její součástí, takže naše připomínky jdou tímto směrem.
Od září tohoto roku už nebude možné provozovat staré kotle na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. Výměna se má týkat až 250 tisíc domácností.
To už rozhodně není takové číslo.
Co byste lidem poradil jako alternativu?
Je to rozhodnutí lidí a stát nemá do rozhodnutí lidí co mluvit. Podporujeme výměnu starých uhelných kotlů za tepelná čerpadla a za biomasové zdroje, budeme je podporovat dál. Samozřejmě nejlevnějším zdrojem je pořád plynový kondenzační kotel, tak to prostě je – je nejlevnější alternativou.
Jsme-li u plynu, podle vlády jsme se od toho ruského zcela odstřihli, stále však slyšíme od řady expertů, že ho naopak do ČR překupujeme odjinud. Lze poznat z rozboru plynu, z jaké lokality pochází?
My nemáme jako vláda oficiální informace, že by se do Česka ve velkém množství dovážel ruský plyn, stále platí to, že jsme na zemním plynu z Ruska nezávislí. Do Česka aktuálně teče zemní plyn ze severských zemí plynovody plus samozřejmě zkapalněný plyn, který je dovážen z Blízkého východu nebo z Ameriky. Je dovážen do jednotlivých terminálů a následně transportován zase v plynné formě plynovody.
Na kolik u nás klesla spotřeba plynu v předchozím roce?
Zhruba o jedenáct procent. To znamená, že energetické úspory jsou poměrně významné. Jedenáct procent je poměrně velké množství zemního plynu.
A jaký je váš názor na jeho další využití? Lze se od plynu postupně odstřihnout, anebo se bez něj průmysl naopak neobejde?
Musíme si říct, že spotřeba zemního plynu, bude narůstat, nebude se snižovat.
V domácnostech, nebo v průmyslu?
Celková spotřeba. A bude to dané především odchodem od uhlí a nutností nahradit ať už vytápění, anebo výrobu elektrické energie plynem. I proto jsme zakoupili plynovody a zásobníky. Samozřejmě že v delším horizontu bude i zde snaha plyn nahradit obnovitelnými zdroji.
Česko má za sebou protesty zemědělců. Jsou na stole změny Green Dealu, což je jeden ze stěžejních požadavků, který farmáři nastolili?
Vnímám jejich dva hlavní požadavky, ale myslím si, že cíle zemědělců a ministerstva v rámci ochrany přírody, otázek klimatu jsou vlastně totožné. Aby byla produkce, přeci musí být zdravá půda, musí být dostatek vláhy, přičemž změna klimatu je velkým rizikem pro celý sektor zemědělství, a musí být biodiverzita – druhová pestrost.
Požadují ale zrušení Green Dealu.
Alespoň z vyjádření, která jsem četl, vyplývá, že zemědělci nejsou proti Zelené dohodě. Tvrdí: „My vlastně chceme dvě věci,“ s čímž souhlasíme, a těmi věcmi jsou snížení administrativní zátěže a vyrovnání podmínek v Evropě. Říkáme tomu Společná zemědělská politika, ale ve výsledku je to souboj rozpočtů jednotlivých členských států. Pravidla by však měla být stejná.
Můžete uvést podobný příklad z resortu životního prostředí?
Ano, zažívám něco podobného. V Evropě projednáváme, o kolik snížíme odpady, a řekne se – o třicet procent. A já říkám, ale takhle se to dělat nedá. My máme na hlavu 137 kilo odpadu, průměr Unie byl v roce 2021 189, a Ital má 230. Takže když každý snížíme o 30 procent, tak přece jdeme z jiné základny. Čili je-li u zemědělců stejná potíž třeba u hnojiv, tak tomu rozumím. Nemá se to nastartovat ve smyslu „snižte o procenta“, ale „snižte na nějakou hladinu“. Ano, jako ministr životního prostředí říkám, je správně jít cestou snižování chemie, ale není možné, aby jiný limit chemie měl Holanďan, jiný Ital a jiný Čech.
Musíme si říct, že spotřeba zemního plynu, bude narůstat, nebude se snižovat.
Petr Hladík, ministr životního prostředí
Ministerstvo zveřejnilo návrh aktualizované Politiky ochrany klimatu. Náklady na dekarbonizaci do roku 2030 dosahují až 3,5 bilionu korun. Odkud tyto investice přijdou a jaké budou zdroje?
Jsou tři zdroje: prvním jsou výnosy z emisních povolenek, což se bavíme zhruba o třetině nákladů. Pak jsou tam logicky soukromé finanční prostředky, což je podobné, jako když zateplujete dům a vezmete si dotaci z programu Nová zelená úsporám; ta pokryje 50 procent, přičemž druhou půlku dáváte ze svých zdrojů. Mimochodem segment bydlení, potřeba renovace bydlení, čítá jenom pro vaši informaci v souhrnu nákladů 1,2 bilionu korun; je větší než průmysl, doprava, energetika. A třetím zdrojem jsou finanční nástroje a finanční prostředky z bankovního sektoru.
Plán má vést k zásadnímu omezení skleníkových plynů a klimatické neutralitě do roku 2050. Není stanovování takto vzdálených cílů mimo mísu?
On ten plán je do roku 2030 a je tam výhled do roku 2050, což je, myslím si, správné. Neříkáme, co se bude dělat v roce 2038, 2042 nebo 2045, ale říkáme, tady je nějaký akční plán toho, co je potřeba dělat v následujících letech, a tady je nějaká trajektorie.
Jaké jsou hlavní teze, na čem je strategie postavena?
Jednoznačně se to týká zvyšování energetické účinnosti, tedy poměru vynaložených energií vůči nějaké práci. Určitě se to týká navýšení poměru obnovitelných zdrojů vůči fosilním palivům, zároveň také modernizace celé řady odvětví: průmyslu, energetiky, teplárenství, dopravy, stejně jako již zmíněného segmentu budov. Týká se to značně sociálně zranitelných občanů; dnes již máme dotační tituly jako Nová zelená úsporám Light, které míří na nízkopříjmové domácnosti a seniory a dává jim přímo a jednoduše finanční prostředky na částečné renovace, aby mohli spořit energie. Dále se to týká otázky adaptace přírody, krajiny, obcí a měst na klimatickou změnu, protože bude jenom tepleji s jinou intenzitou srážek. Pak je tam sektor půdy a lesa, tedy snaha zvýšit potenciál absorpce uhlíku v půdě a lesním hospodářství, a otázka cirkularity materiálů, tedy recyklace a zvýšení podílu recyklace.
Můžete uvést konkrétní příklad dekarbonizace?
To už dnes probíhá kombinací dotačních finančních prostředků se soukromými investicemi. A budoucnost, například v obcích a městech, je ve zmíněných velmi dobře renovovaných budovách, které v zimě nepouští teplo ven a v létě nepouští teplo dovnitř. Je to o rekuperaci vzduchu, zastiňování například dětských hřišť, o větší listové ploše ve venkovním prostředí. Do krajiny chceme dostat větší počet krajinných prvků, jako jsou stromořadí, remízky, mokřady i právě z důvodů biodiverzity – rozbití té krajiny tak, aby tam měla celá řada rostlin a živočichů své hnízdiště, útočiště. Nyní k tomu připravujeme i legislativu v novele Zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.
Když jste hovořil o rekuperaci, v zahraničí začíná být v rámci geotermie trendem využívání tepla odpadních vod – to, co byl odpad, je pro nás dnes zdrojem energie. Zpracováváte koncepci i na toto téma? Jsou totiž i propočty, že města by mohla být zásobována tepelnou energií jenom rekuperací odpadní vody.
Když jsem asi před šesti lety coby brněnský komunální politik naplánoval schůzku s vodárnami a teplárnami a říkal jsem, pojďme se začít zabývat využitím tohoto potenciálu v kombinaci s tepelnými čerpadly, tak jsem se setkal nepochopením. Tady je obrovský potenciál čistíren odpadních vod. Nízkoteplotní průmyslová tepelná čerpadla jsou budoucností, vyjednáváme právě schéma podpory v rámci Modernizačního fondu a do konce roku bychom ji chtěli spustit.
| Petr Hladík se narodil v Osové Bítýšce na Vysočině. Vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně, obor Service Science, Management and Engineering. V profesním životě působil v oblasti řízení projektů, konzultací v IT a službách, konkrétně se věnoval projektům na řízení bezpečnosti a kvality. Pracovní zkušenosti má také z Portugalska, kde půl roku pracoval ve společnosti, která vyvíjí systémy pro řízení veřejné dopravy. V roce 2014 se stal zastupitelem města Brna. |
