Energie získaná z čistíren odpadních vod, z řek, geotermálních vrtů nebo vzduchu by mohla v Česku do roku 2040 zajistit až jednu třetinu dodaného tepla. Tyto nízkoteplotní obnovitelné zdroje využité pomocí tepelných čerpadel mohou zásadním způsobem přispět k modernizaci systému dálkového vytápění v Česku. Vyplývá to z nové studie Teplárenského sdružení ČR.
Studie ukazuje potenciál výroby tepla z nízkoteplotních obnovitelných zdrojů tepla, zejména z čističek odpadních vod, vodních toků či geotermální energie. Pro přímé dodávky do soustav zásobování teplem je teplota těchto zdrojů příliš nízká, pomocí tepelných čerpadel ji však lze zvýšit na využitelnou úroveň.
Dodávku tepla v soustavách by tak tepelná čerpadla zajistila od jara do podzimu, a to tam, kde jsou pro jejich nasazení vhodné podmínky. Na svůj provoz by mohla využít elektřinu ze slunce a větru, které by měl být v tomto období na trhu nadbytek, a proto půjde nakoupit levně. V zimě, kdy se očekává naopak nedostatek elektřiny, by teplo společně s elektřinou vyráběly kogenerační jednotky na zemní plyn, případně biometan. Systém by byl doplněn o akumulaci tepla, která může celkovou flexibilitu dále podstatně zvýšit a zefektivnit provoz soustav.
Průmyslová tepelná čerpadla jsou schopna dosáhnout poměrně vysokých výstupních teplot, v poptávaných případech kolem 90 °C i více. Poskytují proto jak řešení pro domácnosti a terciální sektor spoléhající se na dálkové vytápění, tak i pro velkou část spotřeby tepla v průmyslu.
Investiční náklady na teplo nejsou závratné
Investiční náklady na vybudování tepelných čerpadel a využití nízkoteplotních zdrojů tepla do roku 2040 odhaduje Sdružení na zhruba 52 miliard korun, z toho 14 miliard korun by mohlo být investováno již do roku 2030 v rámci celkové investice 200 miliard korun do odchodu teplárenství od uhlí.
Studie potvrdila, že klíčovou roli v dekarbonizaci teplárenství hraje snižování energetické náročnosti budov. Budovy s kvalitní tepelně-izolační obálkou umožňují přechod na nízkoteplotní otopné soustavy, což umožňuje snížit teplotu v rozvodech tepla a tím se výrazně rozšiřují možnosti tepláren při získávání tepla z obnovitelných zdrojů.
Michaela Valentová, výzkumnice FEL ČVUT, k tomu říká: „Studie ukazuje nevyužité možnosti nízkopotenciálních zdrojů tepla pro teplárenství. Potřebné investiční náklady nejsou z pohledu celkových nutných investic nijak závratné. Studie předpokládá cca 50 miliard korun do roku 2040, pro ilustraci jen v Modernizačním fondu jsou do roku 2030 k dispozici dotační prostředky na dekarbonizaci teplárenství ve výši cca 100 miliard korun. Klíčové bude nyní zakomponovat možnosti využití obnovitelných zdrojů energie jak do plánů samotných tepláren, tak energetických koncepcí měst.“
