Reklama
Chemické odpady se do lokality u Nelahozevsi navážely už v 60. letech. Na konci osmdesátých let zde leželo zhruba 8 500 sudů se styrenovými smolami. Když byl prostor zaplněn, řešení nebylo systémové, ale improvizované. Starší část skládky se zasypala pískem a na vzniklém tělese se pokračovalo v ukládání dalších sudů. Ve čtyřech vrstvách jich přibylo přibližně 15 000.
Na konci devadesátých let následovala sanace, která zůstala nedokončená. Zemina, těsnicí fólie, geotextilie. Papírově hotovo, fakticky ne. Po letech začaly sudy znovu vystupovat na povrch a jejich obsah vytékat do okolí.
Styreny jako každodenní riziko
Styrenové smoly nejsou běžným průmyslovým odpadem. Jde o toxické a extrémně hořlavé látky s obsahem karcinogenních polycyklických uhlovodíků a benzenů. Podle místních představují dlouhodobé ohrožení podzemních vod i okolního prostředí. Část sudů je děravá, smola z nich stále uniká a místo je cítit chemikáliemi.
Starosta obce Jakub Brynda na stav skládky upozorňuje minimálně šest let. Bez odezvy. Úřady situaci dlouho hodnotily jako starou ekologickou zátěž, tedy problém minulosti, který nesnese naléhavost.
Soudy říkají: nejde o minulost, ale o havárii
Zlom přinesl až letošní únor. Krajský soud v Praze konstatoval, že v Nelahozevsi nejde o historickou zátěž, ale o havárii podle vodního zákona. Důvod je jednoduchý. Dochází k reálnému úniku nebezpečných látek a existuje vážné ohrožení jakosti vod. Soud proto přikázal České inspekci životního prostředí a středočeskému hejtmanství zahájit řízení o uložení nápravných opatření.
Tento závěr následně potvrdil Nejvyšší správní soud. Zdůraznil, že pro zahájení řízení postačují rozumné předpoklady hrozby a že je nutné uplatnit zásadu předběžné opatrnosti. Správní orgány nemají čekat na definitivní důkazy ani na ekologickou katastrofu.
Náprava, která má jen zakrýt problém
Rozhodnutí soudů však zatím nevedla k zásadní změně v terénu. Inspekce životního prostředí s krajem zahájily řízení o nápravných opatřeních, jejichž obsahem má být především zakrytí odkryté části skládky a omezení průsaků srážkové vody. Jinými slovy návrat k provizoriu, které už jednou selhalo.
Kompletní likvidace celé skládky zůstává v gesci ministerstva financí. To se pokusilo najít firmu, která by likvidaci provedla. Výběrové řízení však skončilo bez jediného uchazeče a bylo zrušeno.
Havárie dnes, řešení za roky
Podle místostarosty Zdeňka Schneidera zůstává na místě přibližně 17 000 sudů. Přesto stát otevřeně počítá s tím, že smlouva na úplnou sanaci bude uzavřena nejdříve na přelomu let 2028 a 2029. Do té doby má skládka fungovat v režimu dočasného zakrytí s plánovanou životností pět až sedm let.
Obec považuje tento postup za nepřijatelný. Soudy mluví o havárii, právní stav vyžaduje okamžité kroky, ale praktickým výsledkem je další odklad. Starosta proto zmiňuje i možnost zapojení armády a náklady ve stovkách milionů korun.
Nelahozeves se tak stává symbolem hlubšího problému. Ukazuje, že ani pravomocný rozsudek nemusí automaticky znamenat rychlou nápravu. Mezi právním konstatováním havárie a skutečným odstraněním toxické skládky se v Česku stále rozprostírá prostor plný provizorií, odkladů a neochoty nést odpovědnost.
Únik fridexu
Naposledy se o ekologické havárii v celostátních médiích výrazně informovalo letos v prosinci v souvislosti s únikem fridexu na univerzitním kampusu v Hradci Králové. Z chladicího potrubí v rozestavěném lékařském areálu tam uniklo zhruba čtyři tisíce litrů nemrznoucí směsi na bázi monoethylenglykolu. Kapalina se rozlila v přízemí budovy na ploše přibližně 2 500 metrů čtverečních, hasiči ji během několika hodin odčerpali do kontejnerů a prostor zajistili. Podle jejich vyjádření se látka nedostala mimo objekt a životní prostředí ohroženo nebylo.
Příčinou byla technická závada na potrubí, zásah se obešel bez zranění a závěrečnou sanaci provedla specializovaná firma objednaná investorem. Hasiči pracovali v chemických oblecích a s dýchací technikou, nicméně šlo o jednorázovou událost s jasným původem, rychlou reakcí a okamžitým odstraněním následků. Havárie měla přesný časový rámec, konkrétní odpovědnost i technické řešení.
Právě tento případ dobře ukazuje rozdíl mezi havárií, která je zvládnuta v řádu hodin, a ekologickými zátěžemi, jež se táhnou roky. Zatímco v Hradci Králové šlo o izolovaný incident při stavbě, v jiných lokalitách se pod pojmem havárie skrývá dlouhodobý únik nebezpečných látek, opakované selhání státu a odsouvání skutečné nápravy do vzdálené budoucnosti. Rozdíl není v terminologii, ale v ochotě jednat.
