Reklama
Termicky aktivní odval Heřmanice patří dlouhodobě k nejcitlivějším ekologickým lokalitám Moravskoslezského kraje. Spor mezi společností OKK Koksovny, státním podnikem Diamo a městem Ostrava znovu otevírá otázku, zda současné technické řešení skutečně brání možnému prohoření haldy směrem ke skládce chemických odpadů, nebo zda je nutné zásadní přepracování koncepce zabezpečení.
Vzdušná oddělovací stěna byla vybudována jako bezpečnostní bariéra mezi termicky aktivní částí haldy a skládkou nebezpečných odpadů vzdálenou přibližně sto metrů. Princip řešení spočívá ve vyhloubení rýhy a jejím zasypání inertním materiálem, typicky štěrkem, pískem nebo cihlovou drtí. Materiál má být nehořlavý, dostatečně propustný pro odvod tepla a současně má přerušit šíření oxidace a požáru směrem k rizikovému území.
Technicky jde o standardní protipožární a izolační opatření využívané při sanaci termicky aktivních odvalů. Klíčovým parametrem je však hloubka založení, kontakt s hydrogeologickými strukturami a reálná dynamika teplotního pole v tělese haldy.
Ostrava vyzývá stát, aby dokázal, že městu nehrozí ekologická katastrofa
Město Ostrava i vlastník skládky odmítají souhlasit s budováním dalších oddělovacích stěn, dokud nebude jednoznačně prokázána funkčnost první již realizované bariéry. Podle představitelů samosprávy je nezbytné doložit skutečné parametry konstrukce, zejména její hloubku, teplotní profil a vztah k podzemní vodě.
Technicky by to znamenalo provedení kontrolních vrtů skrz těleso stěny, měření teploty v různých hloubkách a ověření, zda bariéra skutečně dosahuje do prostředí, kde se termická aktivita nemůže dále šířit. Bez těchto dat podle města nelze veřejnost přesvědčit, že riziko ekologické havárie je pod kontrolou.
Napětí vyvolává také skutečnost, že nové projektované stěny mají být založeny o několik metrů hlouběji než ta první. To vyvolává otázky, zda původní návrh odpovídal skutečným geologickým podmínkám, nebo zda je nynější úprava reakcí na zjištěné nedostatky.
Technická podstata sporu: hloubka založení a role podzemní vody
Jádrem odborné diskuse je, zda stěna skutečně dosahuje k úrovni podzemní vody, případně k rostlému terénu, a zda pod ní nezůstává vrstva hořlavé hlušiny. Pokud by pod bariérou zůstávaly metry materiálu schopného další oxidace a samovznícení, mohla by se termická aktivita šířit pod stěnou a ochranný efekt by byl zásadně omezen.
Zástupci vlastníka skládky upozorňují, že protipožární zeď založená nad vrstvou hořlavého materiálu nemůže plnit funkci dlouhodobé bariéry. Z jejich pohledu je nutné materiál odtěžit a stěnu založit až na úroveň, kde je šíření tepla fyzikálně omezeno přítomností podzemní vody nebo nepropustného podloží.
Státní podnik naopak argumentuje, že bariéra byla projektována právě na hranici zvodně, tedy v prostředí s přítomností podzemní vody, kde by se termická aktivita dále šířit neměla. Přítomnost vody měla být doložena během průzkumných prací i výstavby a celou věc nyní prověřuje báňský úřad.
Hořící odval jako dlouhodobý geotermální problém
Z pohledu geotermie a environmentálního inženýrství je případ Heřmanic především otázkou řízení podzemních teplotních polí. Hořící halda není pouze povrchovým požárem, ale výsledkem dlouhodobých oxidačních procesů v hloubce, které produkují teplo, plyny a sekundární minerální fáze. Teplotní pole se může v čase posouvat a reagovat na změny proudění vzduchu, vlhkosti i geologických poměrů.
Stabilizace takového tělesa vyžaduje kontinuální monitoring teplot, plynů i hydrogeologických poměrů. Samotná bariéra, byť správně navržená, nemůže fungovat izolovaně. Musí být součástí širšího systému řízení rizika, který pracuje s aktuálními daty a reflektuje vývoj termické aktivity.
Spor o hloubku jedné stěny tak přesahuje lokální konflikt mezi vlastníkem a státem. Otevírá širší otázku, jak mají být sanovány dlouhodobě hořící odvaly v postindustriálních regionech a jak transparentně komunikovat technická rizika veřejnosti. V prostředí, kde se setkává geologie, tepelná dynamika a toxické odpady, rozhoduje přesnost projektu, kvalita dat a schopnost řešení obstát v čase.
