Reklama
V nitru nejstaršího geotermálního pole světa, uprostřed sírového oparu a dunění parních průduchů, se na přelomu roku zrodila nová horká tůň. Bez výbuchu, bez varování. Jen náhle, tiše, v zemi, která už dávno připomíná varnou desku planety.
Geologové z Yellowstone Volcano Observatory si jí všimli teprve letos v dubnu při běžné kontrole Norris Geyser Basin. Na místě, kde ještě 19. prosince 2024 nebylo nic, se 6. ledna 2025 objevila prohlubeň a o několik týdnů později už stoupala z hladiny pára. Tůň má dnes přibližně čtyři metry v průměru a voda v ní drží stálou teplotu kolem 43 °C. Leží asi dvě stě metrů od dřevěných chodníků v části zvané Tree Island – tedy tam, kde se turisté běžně dívají do krajiny, aniž by tušili, že se pod nimi právě rodí nový kus světa.
Ticho, které vytvořilo barvu
Voda v tůni má mléčně modrý odstín, který se v Yellowstone objevuje jen zřídka. Jde o důsledek vysokého obsahu rozpuštěného oxidu křemičitého – téže látky, z níž se vyrábí sklo. V Norris Geyser Basin je jeho koncentrace extrémní, proto voda působí téměř průsvitně, jako by šlo o tekuté mléčné sklo.
Zpočátku se vědci domnívali, že tůň mohla vzniknout malou erupcí, podobně jako v Biscuit Basin v létě 2024, kde horké bahno zasáhlo návštěvníky. Kolem nové tůně se našly drobné kamínky, jakoby rozházené tlakem výbuchu. Jenže seizmické záznamy z té doby zůstaly prázdné. Žádné otřesy, žádné jasné stopy exploze.
Teprve analýza akustických senzorů přinesla odpověď. Na Štědrý den, 25. prosince, a pak znovu 15. ledna a 11. února, zaznamenala čidla slabá praskání a puknutí, nepatrné zvuky z nitra země. Nebyly slyšet lidským uchem, ale přesto stačily, aby se povrch v tichosti prolomil. Nová tůň tak nevznikla katastrofou, nýbrž sérií drobných, sotva postřehnutelných výdechů planety.
Místo, které nikdy nespí
Norris Geyser Basin je nejneklidnější částí Yellowstonu. Teploty se tu mění z hodiny na hodinu, pára syčí z trhlin, voda přetéká z jednoho jezírka do druhého, a gejzír Steamboat tu nepravidelně vyvrhuje proudy vody do výšky sta metrů. Každá změna zde může znamenat začátek nového útvaru – nebo zánik starého.
Geologové říkají, že jde o živou laboratoř planety. Jen několik desítek centimetrů pod povrchem se stýká voda s magmatem, a když tlak překročí hranici, začne země „vařit“. Někdy hlučně, jindy tiše, jako v tomto případě. Nová tůň je proto víc než jen přírodní kuriozita. Je to doklad, že země se neustále proměňuje – v rytmu, který neřídí člověk, ale hluboké fyzikální procesy, staré jako samotný kontinent.
Pro návštěvníky parku zůstává oblast bezpečná, i když tůň leží jen několik stovek kroků od vyznačených cest. Pro vědce je však cenná tím, že její vznik dokázali přesně zmapovat. Satelitní snímky, seizmické záznamy i akustické otisky ukazují, že dokážeme sledovat samotný okamžik, kdy se pod zemí zrodí nový geotermální svět.
Yellowstone tak znovu připomněl, že i v době družic a algoritmů se dějí věci, které unikají jakékoliv předpovědi. Země si prostě dělá, co chce.
