Reklama
Praha posunula výstavbu metra D do další fáze. Stanice Olbrachtova je první kompletně vyražená část nové linky a práce na přestupu Pankrác pokračují podle plánu. Uzavřený úsek ulice Na Strži se v prosinci znovu otevře, ražby tunelů mají hotovo přes 70 procent definitivního ostění a klíčový staveništní rytmus drží tempo.
Obsah článku
Vedle technického postupu však probíhá ještě jedna bitva: město čeká na rozhodnutí o tendru pro úsek Olbrachtova–Nové Dvory. Soud zatím zakázal podepsat smlouvu s vítězem, takže napojení celé trasy na jih bude mít časový posun. Tunely se ale dál razí na Pankráci a projekt se nezastavil.
Jenže tahle stavba nestaví jen kolejovou dopravní linku. Nové Dvory mají být první pražskou čtvrtí, kde metro vytvoří také zdroj tepla i chladu pro okolní budovy.
Tepelná páteř
A tady se začíná psát mimořádně zajímavý příběh. Metro D se totiž stane tepelnou páteří celého nového městského území. A to nikoli v metaforickém smyslu. Geotermální okruh integrovaný do ostění tunelu v okolí stanice Nové Dvory má dodat teplo i chlad na ploše téměř třiceti hektarů. Industriální tepelná čerpadla se napojí na tunelové absorbéry, které posbírají teplotní energii z okolní zeminy i z provozu samotného metra. Praha tím získá reálnou možnost zásobit až 2000 městských bytů a další objekty energií přímo z infrastruktury, jež dosud sloužila výhradně dopravě.
Žádná složitá polemika o vrtech, žádné dodatečné výkopy. Zásadní inženýrská myšlenka spočívá v tom, že absorpční prvky se vkládají do konstrukce během stavby. Z hlediska investora i města jde o elegantní tah: každá kilowatthodina elektřiny může podle podkladů vyprodukovat tři až pět kilowatthodin tepelné energie. V městské zástavbě, kde každý metr prostoru znamená kompromisy, je to výkon, který budí respekt.
Tak to alespoň vysvětluje expert společnosti Geocore Zdeněk Matějovský. Geocore již na Praze 4 realizuje projekty geotermálního vytápění některých bytových domů.
Olbrachtova prorazila. Beton, čísla a návrat uličního života
Ražby stanice Olbrachtova trvaly devatenáct měsíců. Týmy odtěžily více než 61 tisíc kubíků horniny, zapracovaly přes tisíc tun armatur a téměř dvacet tisíc kubíků stříkaného betonu. Část konstrukcí už nese hydroizolační vrstvy, eskalátorové tubusy stojí, vestibuly se rýsují. V praxi to znamená jediné: první úsek metra D má jasný rytmus a technologická jistota přibývá každým týdnem.
Místní obyvatelé ulice Na Strži si toho všimnou ještě dřív, než bude možné sjet do tunelu první soupravou. Polovina prosince přinese otevření doposud uzavřeného úseku ulice, provoz se zklidní a stavební ohrady ustoupí. Staveniště se smrskne, tlak na dopravu v Praze 4 sestoupí o jednu úroveň. Jde o moment, který často ukazuje, jak hluboko pod povrchem město skutečně žije.
A přesto nejde o triumfální vrchol. Druhý klíčový úsek, Olbrachtova – Nové Dvory, stojí v rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Tendr za miliardy nemá vítěze, dokud soud nerozhodne o podané žalobě. Dopravní podnik má zakázáno podepsat smlouvu. To znamená jediné: ražba nepokračuje tempem, které by odpovídalo ambicím města a jeho demografickému růstu. Zatímco tuneláři u Pankráce dokončují zbývajících šestnáct procent objemu ražeb, výběrové řízení čeká. A čas v infrastruktuře není abstraktní veličina. Každý měsíc zdržení znamená tlak na náklady a horší dostupnost dopravy pro tisíce lidí, kteří už dnes žijí v okolí plánovaných stanic.
Nové Dvory: místo, kde se dopravní stavba mění v energetickou infrastrukturu
Nové Dvory nejsou jen další stanice v seznamu mezi Pankrácí a Depem Písnice. Okolní území představuje nové městské jádro: kanceláře, školy, kulturní vybavenost, sportoviště, poliklinika, komunitní centrum, knihovna, téměř dva tisíce nájemních bytů. Řeč není o vizualizaci na billboardu. Připravené dokumentace, jasné parametry, městský developer PDS, schválený klimatický plán.
V srdci této čtvrti se bude nacházet technologie, kterou podle Zdeňka Matějovského evropská města už využívají v Paříži, Vídni, Londýně nebo Soulu. Tunely metra odebírají teplo z okolní horniny i z provozu vlaků, čerpadla jej převádějí na topný výkon a v létě zase odeberou přebytečné teplo z domů a uloží jej zpět do země. Městská energetika tak získá tepelný akumulátor v masivu pod zemí. Napájené objekty získají stabilitu a náklady na vytápění i chlazení klesnou. Praha tím řeší problém, který sužuje každou rychle rostoucí metropoli: vysokou energetickou náročnost obytných a administrativních bloků.
První studie počítá se spotřebou mezi 10 a 15 tisíci megawatthodin ročně. Pro část administrativních objektů v lokalitě půjde o stovky megawatthodin. Tato čísla nejsou abstraktní. Ponesou je budovy, které v příštích patnácti letech vyrostou nad tunelem.
Od tunelu k sídlišti, od kolejí k tepelným okruhům
Praha tak stojí v situaci, kdy už nejde čistě o kolej, strojovnu ventilace a zabezpečovací kabely. Metro D se mění v páteř dopravního systému i městské energetiky. Integrované tepelné čerpadlo není marketingový doplněk, ale plnohodnotný systém skrytý v betonu tunelu. Technická logika je jednoduchá, dopad zásadní: čím větší město, tím cennější stálý zdroj tepelné energie.
Nejde o vizi, která by čekala na politickou odvahu. Absorbéry se vkládají do konstrukce už teď. Každý metr raženého ostění tak může jednou zásobit domácnosti i kanceláře. Doba, kdy klimatizace jednotlivých budov produkovala teplý odpadní vzduch do ulice a kotelna duněla v suterénu, se tím začíná lámat.
Metro D má termíny, které se posouvají, má právní komplikace, má náklady rostoucí s inflací i technickým rizikem. Přesto je v určitém ohledu nejpevnější stavbou Prahy za poslední dekádu. Není jen dopravou. Je to městská energetika v podzemním betonovém plášti, který se právě teď na Olbrachtově zaklínil do svého definitivního tvaru.
V tunelech se stále pracuje. V kancelářích právníků se stále píše. A na Nových Dvorech čeká čtvrť, která může Praze ukázat, jak vypadá teplo získané z metra, aniž by se kopla jediná další jáma. Pokud něco definuje moderní městskou infrastrukturu, je to schopnost spojit mobilitu, energetiku a urbanismus do jednoho funkčního organismu.
Metro D s tím právě začalo. Teď jde o to, aby právní spisy nechaly stroje pokračovat. Realita už se zakousla do skály. Teď musí dohnat i papír.
