Reklama
Na jihu amerického Oregonu se připravuje něco, co dosud zvládala jen příroda – průnik až do nejžhavějších vrstev zemské kůry. Společnost Quaise Energy, vzniklá z výzkumu na MIT, testuje technologii, která by mohla otevřít cestu k prakticky nevyčerpatelnému zdroji čisté energie. Pokud se experiment podaří, může zcela změnit světovou energetiku.
První elektrárna založená na tomto principu má vyrůst v sopečné kaldeře Newberry. Zatímco dnešní geotermální vrty sahají maximálně do hloubky tří kilometrů, Quaise chce proniknout až dvacet kilometrů pod povrch. Tam už teploty dosahují 300 až 500 °C – v prostředí, kde se horniny mění ve sklo a voda existuje v superkritickém stavu.
Vrt, který pálí horniny
Na prvních třech kilometrech postupuje Quaise klasicky, konvenční vrtnou soupravou. Pak přichází moment, kdy fyzika nahradí mechaniku. Do hry vstupuje gyrotron, zařízení původně vyvinuté pro výzkum jaderné fúze. Namísto vrtáku používá milimetrové elektromagnetické vlny, které působí jako přesně zaměřený laser. Výkon jednoho megawattu dokáže horninu zahřát do bodu, kdy se její povrch doslova vypařuje.
Tento proces nevyžaduje vodu, chemikálie ani hydraulické štěpení, které u běžných vrtů vyvolává obavy z otřesů a kontaminace podzemních vrstev. V místě, kde vlna projde, vzniká hladká stěna – směs roztaveného křemíku a minerálů, která po ochlazení vytvoří přirozenou výztuž vrtu. Země se tak sama zpevní.
Podle propočtů by vrtací systém dokázal postupovat více než sto metrů denně. K dosažení hloubky dvaceti kilometrů by tedy stačilo přibližně sto dní práce.
Energie, která nikdy nevyschne
Cílem je získat superkritickou vodu, která se chová zároveň jako plyn i kapalina. V této fázi přenáší teplo desetkrát účinněji než běžná voda, což znamená, že jediný vrt by mohl zásobovat město elektřinou i teplem. A především: geotermální energie v těchto hloubkách je přítomná prakticky na devadesáti procentech povrchu planety.
Zakladatel firmy Carlos Araque mluví o „největším zdroji koncentrované čisté energie na Zemi“. Tvrdí, že právě tohle je technologie, která může dovést lidstvo k uhlíkové neutralitě do roku 2050 – bez solárních polí, bez větrníků, bez jaderného odpadu.
Z ekonomického hlediska je koncept rovněž revoluční. K přestavbě starých uhelných elektráren by stačilo vyměnit jediný prvek: zdroj páry. Turbíny, rozvody i generátory mohou zůstat, jen místo uhlí by páru vyrábělo teplo z hlubin.
Gyrotron funguje
Současné testy v Texasu a Houstonu ukazují, že systém skutečně funguje. Nejnovější prototyp gyrotronu už v laboratoři prorazil více než dvanáct metrů žuly, přičemž další experimenty mají během letoška dosáhnout hloubky přes sto metrů.
Quaise zatím neslibuje zázraky, ale v laboratořích MIT už ví, že horko je pod zemí všude – není třeba ho hledat, jen se k němu dostat. Pokud se podaří překonat technologické překážky a udržet náklady pod kontrolou, mohl by se během jediné generace změnit energetický základ světa.
Země by se po miliardách let, kdy nás jen tiše hřála, poprvé stala naším kotlem.
