Reklama
Pod toskánskými kopci bublá energie, která pohání tisíce domácností. Geotermální páru tu proměňují v elektřinu už více než sto let. Ale i zdánlivě nekonečné zdroje mají své limity.
Obsah článku
Ďáblovo údolí: kde vznikla moderní geotermie
Na jihu Toskánska, nedaleko města Larderello, se krajina mění. Místo vinic a cypřišových alejí zdejší svahy lemují desítky šedých chladicích věží. Z každé stoupá hustá pára, připomínající výjevy z Dantova Pekla. Není divu, že oblasti se přezdívá Valle del Diavolo – Ďáblovo údolí.
Právě tady se před více než sto lety rozsvítily první žárovky poháněné teplem ze zemských hlubin. V roce 1904 provedl průkopník Pietro Ginori Conti experiment, který se o dekádu později proměnil v první geotermální elektrárnu na světě. Od té doby prošla technologie obrovským vývojem – ale princip zůstal stejný: přeměnit zemské teplo v elektřinu.
Dnes provozuje společnost Enel Green Power v regionu 34 geotermálních elektráren, které vyrábějí zhruba 30 procent veškeré toskánské elektřiny. Největší z nich, Valle Secolo, přeměňuje páru z hloubky jednoho kilometru na energii pro více než 150 000 domácností. „Čím víc páry získáme, tím méně tankerů s ropou musíme přivážet,“ říká geolog Enelu Geoffrey Giudetti.
Válka a energie: když pára znamená jistotu
V době energetické krize, kterou vyvolala ruská invaze na Ukrajinu, se geotermie ukázala jako spolehlivá záchranná síť. Zatímco v roce 2022 zažívala Itálie jeden z nejvyšších růstů cen elektřiny v celé Evropě a mnoho domácností se potýkalo s náklady na vytápění, obyvatelé Larderella zůstali v teple – díky nonstop provozu místních elektráren.
To je přesně ten typ energetické nezávislosti, o němž mluví Bruno Della Vedova, prezident Italské geotermální unie. Podle něj by z tohoto zdroje mohly těžit i další regiony země. A není to přehnané: Itálie leží v seismicky aktivní oblasti, kde se africká a euroasijská litosférická deska tlačí proti sobě. Výsledkem je mohutná geotermální aktivita – zcela přírodní, zcela lokální.
Zdroje, které nejsou bezedné
Zemské teplo je sice teoreticky nevyčerpatelné, ale pára a voda, které v hlubinách ohřívá, mají své limity. Podle Della Vedovy se každý rok sníží kapacita elektráren v Larderellu přibližně o 20 megawattů, i když se značná část použité vody zpětně vrací pod zem. „Nemůžeme jen čerpat. Musíme o zdroj pečovat,“ říká. „Geotermii je třeba kultivovat.“
Enel reaguje modernizací zařízení, hlubšími vrty a pokročilou reinjekcí. Ale i tak zůstává otázka: jak udržitelný je systém, který závisí na rovnováze mezi odčerpáním a doplňováním podzemní vody?
Ekonomika versus realita
Geotermální elektrárny nabízejí stálý výkon a téměř nulové emise oxidu uhličitého. Ale nejsou levné. Průzkum vhodné lokality může stát miliony eur, a i když se podaří najít geotermální rezervoár, není zaručeno, že bude mít ideální tlak a teplotu. Pravděpodobnost úspěchu? Asi padesát na padesát.
Navzdory liberalizaci trhu od 90. let postavil nové elektrárny výhradně Enel. Pro menší společnosti jsou náklady na vstup příliš vysoké. Přesto odborníci, jako geoložka Adele Manzellaová, tvrdí, že při dlouhodobém provozu jsou náklady srovnatelné nebo nižší než u jiných obnovitelných zdrojů.
Když pára budí obavy
Ne všichni ale geotermii v Toskánsku tleskají. Místní aktivisté upozorňují na zvýšený výskyt rakoviny v některých oblastech a poukazují na výpary z chladicích věží. „Nemáme žádný chemický průmysl ani továrny, a přesto máme vysokou úmrtnost,“ říká Velio Arezzini, obyvatel vesnice Abbadia San Salvatore a mluvčí organizace NOGESI.
Studie z roku 2012 naznačila zdravotní anomálie, ale následný výzkum z roku 2016 přímou souvislost s elektrárnami nepotvrdil. Enel mezitím zavedl systémy pro snižování emisí rtuti a sirovodíku. Podle odborníků je navíc možné, že kontrolované zachycení páry v elektrárnách je ekologičtější než její přirozený únik skrze geologické vrstvy.
Energie, která živí komunity
Navzdory debatám je zřejmé, že geotermální energie zůstává úzce propojena s místní ekonomikou. Mario Tanda, farmář z Monterotondo Marittimo, zavedl z elektrárny teplovodní potrubí do své sýrárny. Pomocí zbytkového tepla zpracovává mléko z 800 ovcí na tradiční pecorino.
Podobně využívá energii i pivovar Vapori di Birra v Sasso Pisano nebo místní skleníky s pěstovanými cuketami a rajčaty. „Kdybychom to nevyužili, šla by ta energie vniveč,“ říká Tanda.
Geotermální poučení pro Evropu?
Toskánsko ukazuje, jak může vypadat propojení moderní energetiky, tradice a lokálního podnikání. Ale ukazuje i limity – technické, ekologické i politické. Není pochyb, že geotermální energie má v Evropě své místo. Ale bez chytré správy, investic a transparentního výzkumu nebude nikdy hlavním pilířem. Spíš pilířem doplňkovým – ale spolehlivým.
A možná právě to je její největší přednost: v časech krizí funguje bez přerušení. Bez větru, bez slunce, bez dovozu. Jen se z hlubin ozve tiché dunění a na obzoru stoupne pára.
