Reklama
Tepelná čerpadla mají být podle státu cestou k energetické soběstačnosti a úsporám. Podle výpočtů energetického analytika Arsena Lazareviče v článku na Novinkách.cz ale náklady na jejich provoz v některých domácnostech meziročně vzrostly až o devět tisíc korun – především kvůli nárůstu regulovaných poplatků za distribuci elektřiny. Naproti tomu plynové kondenzační kotle, ačkoli nejsou podporovány dotacemi, podle něj vycházejí levněji, zejména v běžných starších domech.
Jak tyto výpočty vznikly? Jaké konkrétní proměnné v nich hrály roli? A za jakých podmínek se může poměr výhodnosti obrátit? Zeptali jsme se Arsena Lazareviče na detaily jeho analýzy a zároveň nabídli prostor pro reakci specialistovi společnosti Geocore a vysokoškolskému pedagogovi Ondřeji Horákovi. Oba jsou členy redakční rady našeho serveru.
Ve svém výpočtu uvádíte, že domácnostem s tepelným čerpadlem vzrostly náklady na regulovanou složku elektřiny meziročně až o 120 procent. Můžete podrobně popsat, z jakých konkrétních údajů a distribučních sazeb jste vycházel a jakou spotřebu jste modeloval? Jak jste kalkuloval s proměnlivými částmi ceny elektřiny a plynu, zejména pokud jde o rozdílný podíl regulované a silové složky u obou komodit? Do jaké míry výsledky ovlivňuje skutečnost, že regulovaná část u elektřiny tvoří zhruba polovinu celkové ceny, zatímco u plynu jen asi pětinu?
Arsen Lazarevič:
„Ano, v roce 2024 došlo k růstu průměrných regulovaných poplatků o 68 procent, u plynu o 38 procent. Pro rok 2025 byl růst regulovaných poplatků výrazně nižší a dosáhl jednociferných hodnot. U plynu tvoří regulované poplatky přibližně 20 až 30 procent celkové ceny, zatímco v případě elektřiny je to 40 až 50 procent.“
Ondřej Horák:
„Plyn má skutečně regulovanou složku v uvedeném rozmezí. U elektrické energie ale záleží na zvoleném tarifu. V případě běžného zatepleného rodinného domu s tepelným čerpadlem, tedy při sazbě D57d, se regulované poplatky pohybují mezi 30 a 40 procenty u PRE a mezi 40 a 50 procenty u ČEZ Distribuce a E.GD. Obojí si lze ověřit na kalkulátoru cen TZB-info.“
Zmínil jste, že v roce 2024 domácnostem vzrostly náklady až o devět tisíc korun ročně. Jaké konkrétní technické parametry domácnosti jste pro tento výpočet použil? Šlo o typický rodinný dům s tepelným čerpadlem a spotřebou 10 MWh ročně?
Arsen Lazarevič:
„V tomto konkrétním případě šlo o běžnou domácnost s distribuční sazbou D57d, tedy takovou, která využívá elektřinu i pro vytápění. Měla jistič v rozmezí 3×20 A až 3×25 A a roční spotřebu přibližně 9 MWh v nízkém tarifu a 1 MWh ve vysokém.
Na území, kde distribuci zajišťuje ČEZ, se regulované poplatky pro tuto domácnost zvýšily o neuvěřitelných 125 procent. Zatímco dříve platila za tyto poplatky 7 482 korun ročně, teď je to už 16 802 korun – tedy více než dvojnásobek.
Podobně výrazně zdražila regulovaná složka také u E.GD (nárůst o 123 procent) a u PRE (o 108 procent). U domácností se silnějším jističem se pohybuje zvýšení mezi 100 a 110 procenty.“
Ondřej Horák:
„Použiji-li jako příklad rodinný dům s výše uvedenou spotřebou elektrické energie, odpovídá tomu tepelná ztráta 13 kW (větší zateplený dům se čtyřmi obyvateli). Náklady takového domu se budou pohybovat ve výši okolo 45 tisíc korun ročně při použití tepelného čerpadla země–voda, z čehož přibližně 17 tisíc korun tvoří regulované poplatky.
Pokud by tentýž dům byl vytápěn plynem, roční spotřeba energie vzroste na 42 000 kWh. Náklady pak budou od 67 tisíc korun ročně. Přikládám grafický výstup srovnání pro rodinný dům s výše zmíněnými parametry.“
V článku zaznívá, že náklady na provoz plynového kotle jsou nižší i díky nižším nákladům na údržbu. Počítal jste ve svých kalkulacích i s těmito vícenáklady u čerpadel, jako jsou revize, servisní zásahy nebo životnost zařízení? Pokud ano, jaké částky a periodicitu jste předpokládal?
Arsen Lazarevič:
„Roční servis tepelného čerpadla vychází zhruba na 3 000 až 5 000 korun. Kromě pravidelné údržby se jednou za několik let objeví i drobné opravy, třeba výměna teplotního čidla, elektroventilu nebo doplnění chladiva. Takové zásahy se většinou vejdou do 5 000 korun a objevují se přibližně jednou za pět let.
Nejnákladnější bývá generální oprava po 12 až 15 letech, kdy může být potřeba vyměnit kompresor, což je srdce celého systému. Cena takového zásahu se pohybuje mezi 30 000 a 60 000 korunami. Někteří výrobci nabízejí možnost výměny celého modulu, což je ještě dražší, ale někdy efektivnější.
Když se všechny tyto náklady sečtou, za 15 let provozu může servis a údržba tepelného čerpadla stát kolem 110 000 až 120 000 korun. Nejvíce se utratí v pozdějších letech, kdy přicházejí větší zásahy. Na druhou stranu, pokud se o čerpadlo člověk stará, vydrží klidně přes dvacet let a většinu času běží tiše, bez poruch a levně. U plynového kotle jsou však náklady stále nižší – přibližně 50 000 až 70 000 za 15 let. V Praze mohou být, vzhledem k dražší pracovní síle, v obou případech ještě výrazně vyšší.
Je důležité zmínit, že pokud je tepelné čerpadlo instalováno do staršího, nezatepleného domu s malými radiátory, kde je potřeba vodu ohřívat na vysokou teplotu, jeho efektivita výrazně klesá. V takovém případě často dává větší smysl zůstat u plynového kotle, který vyjde levněji a funguje spolehlivěji. Naopak u novostaveb s nízkou energetickou náročností má tepelné čerpadlo své opodstatnění – obzvlášť pokud je spojeno s podlahovým vytápěním, které pracuje s nízkoteplotním režimem. Jako bonus může v létě sloužit i k mírnému chlazení interiéru, což znamená, že domácnost ušetří i za klimatizaci.“
Ondřej Horák:
„U plynových zařízení je nutné počítat s pravidelnými revizemi. Revize plynu se provádí jednou za tři roky a stojí přibližně 1 500 korun. Každoroční revize spalinových cest pak vyjde u běžného rodinného domu na zhruba 2 500 korun.
Do celkového hodnocení systému vstupuje i požadavek na chlazení. Pokud má být dům chlazen a je osazen plynovým kotlem, je třeba počítat s investicí do samostatného chladicího systému – například splitové jednotky, které pro rodinný dům vyjdou na 150 až 200 tisíc Kč, a zároveň i s náklady na jejich pravidelnou revizi.
U starších objektů je potřeba být opravdu opatrný. Obzvlášť vzduchová tepelná čerpadla mohou mít provozní náklady srovnatelné nebo i vyšší než plynové vytápění. Proto vždy doporučujeme rekonstrukci celé otopné soustavy a vyhodnocujeme návratnost systému jako celku, včetně koncových prvků.
Obvyklý princip postupu je jasný: nejprve je třeba snížit potřebu energie stavebními úpravami, jako je zateplení nebo výměna oken, a teprve poté řešit nový zdroj tepla. Pokud se podaří snížit pracovní teploty v systému a zároveň zateplit dům, může být stávající otopná soustava – včetně velikostí otopných těles – plně vyhovující. Samozřejmě je nutné vše přesně spočítat.
Výměna zdroje tepla „kus za kus“ má smysl zejména tehdy, když se elektrokotel nahrazuje tepelným čerpadlem, nebo když se výměna zdroje kombinuje s plánovaným zateplením v blízké budoucnosti.
S tímto přístupem souhlasím. Plošné systémy a tepelná čerpadla jsou ve vzájemné synergii – jednak díky nízkým teplotám na straně vytápění, jednak díky schopnosti pracovat s vysokými nadkondenzačními teplotami při chlazení.
A nakonec jedna poznámka obecnějšího rázu. U každého zdroje tepla, systému i domu samotného by mělo být samozřejmostí, že se o něj uživatel stará. Je to v jeho zájmu. Pokud údržbu zanedbá, nelze to později vydávat za selhání technologie. Říkat, že tepelné čerpadlo nefunguje, protože „po pár letech kikslo“, je totéž jako kdyby si někdo pořídil auto, nikdy mu nevyměnil olej a pak se divil, že přestalo jezdit.“
Do jaké míry podle vás výsledek ekonomického srovnání ovlivňuje stávající dotační politika? A pokud bychom ji zcela odečetli, jaký by byl čistě tržní rozdíl mezi plynovým kotlem a tepelným čerpadlem, například při standardním vytápění staršího domu bez rekonstrukce?
Arsen Lazarevič:
„Dotační politika je významná. I tak je investice do tepelného čerpadla stále velmi nákladná a pohybuje se kolem 100 až 200 tisíc korun. Samotný plynový kotel stojí mezi 30 000 až 60 000 korunami. Pokud ale započítáme rozvody plynu a plynovou přípojku, dostáváme se na podobnou investici jako u tepelného čerpadla. Na druhé straně pak už stačí v případě údržby řešit jen plynový kotel.“
Ondřej Horák:
„K nákladům za plynový kotel je potřeba připočítat i pořízení odvodu spalin, což mohou být také desítky tisíc korun. Údržbu, kontroly a revize pak vyžaduje jak kotel a celý plynovod, tak i spalinové cesty.
Při rozhodování o zdroji tepla hraje důležitou roli také požadavek na chlazení. Pokud je takový požadavek přítomen, pak jde o volbu mezi tepelným čerpadlem na jedné straně a kombinací kotle se splitovým chlazením na straně druhé – včetně revizí, vybudování distribučního systému chladu, odvodu kondenzátu ze všech jednotek a dalších nezbytných úprav.
Lze očekávat, že požadavky na chlazení budou do budoucna narůstat – v souvislosti s rostoucími venkovními teplotami, větším počtem tropických dnů i rostoucími nároky uživatelů na vnitřní komfort.“
Anketa
Aby se zjistilo, jak je velký zájem o chlazení a vytápění v bytech pomocí geotermie, společnost Geocore a webový portál Geotermie.cz spustily anketu. Ta se zaměřuje na lidi, kteří si plánují koupit nový byt, a zjišťuje jejich názor na několik klíčových otázek. Výsledky této ankety pomohou developerům lépe pochopit, co lidé skutečně chtějí. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří se v blízké či vzdálenější budoucnosti plánují stěhovat, můžete přispět svým hlasem a ovlivnit, jak budou vypadat byty nové generace. Anketu naleznete zde.
